Barber Talk - Z Doněcku do Brna. Jak začít dvakrát od nuly a najít nový domov

Většina lidí si nedokáže představit, jaké to je sbalit celý život do jednoho kufru a odejít. Jarda to musel udělat dvakrát. Poprvé, v roce 2014, když utíkal před válkou v Doněcku, podruhé když se stěhoval na Moravu.

Z vystudovaného stavebního inženýra se stal barber, který dnes v Brně vede vlastní tým v JSK barber shopu. O tom, jaké to je stříhat bez znalosti jazyka, proč mu Instagram funguje hůř než Google a proč musí být dobrý barber zároveň i dobrý parťák.

Start: Sbalit kufry a jet

Odjet do neznáma chce odvahu. Co ti běželo hlavou, když jsi překročil hranice?

„Naštěstí jsem úplně naslepo nejel,“ vzpomíná Jarda na začátky. „Čekala tu na mě kamarádka z dětství – dnes už moje žena. Díky ní a jejím přátelům jsem měl začátek o něco lehčí. Ale ten pocit nejistoty tam byl.“

Pro Jardu to navíc nebylo poprvé. „Už v roce 2014 jsme byli nuceni opustit Doněck a začít znovu v Oděse. Takže jsem věděl, do čeho jdu, ale nevěděl jsem, co bude dál,“ dodává.

Měl jsi už domluvené místo v shopu, nebo jsi šel „na blind“?

„Vůbec. Na začátku jsem barbering nedělal, neuměl jsem jazyk a bez toho to u křesla nejde,“ kroutí hlavou. Pracoval v realitách a pomáhal cizincům, protože uměl anglicky. „Popravdě, i když jsem byl na Ukrajině barber, myslel jsem, že s řemeslem je konec. Ptal jsem se kamaráda, co tu stříhal, na místo – neměli. Ironií osudu mi ten stejný kamarád o pár měsíců později volal, že se stěhuje do Prahy a jestli nechci jeho flek.“

Vzpomeneš si na ten úplně první den u křesla v Česku?

„Byl to super pocit, i když stres,“ popisuje s úsměvem. „Kolegové byli profíci, nikdo neřešil, že moje čeština drhne. A zákazníci? Ti mě podrželi nejvíc. Vysvětlovali mi slova, měli trpělivost, i když jsem mluvil rukama nohama.“

"Jazyk byl ze začátku peklo. Chápal jsem, jaký chce klient střih, ale nedokázal jsem mu nic vysvětlit nebo doporučit. A barber, co nemluví, má problém."

Byznys: Klient musí být tvůj parťák

Noční můra každého barbera je prázdné křeslo. Ty jsi tu nikoho neznal. Jak jsi získal prvního stálého klienta?

„Klíč je jednoduchý,“ říká. „Stříhej a starej se o klienta tak, jako bys stříhal sám sebe. Lidi to poznají. Nejdřív chodili prostě ‚do barbershopu‘, časem se začali ptát konkrétně po mně.“

Kdy přišel ten zlom „jdeme do vlastního“?

„Byla to matematika,“ přiznává. „Makáš dvanáctky, dřeš, ale pořád je to ‚jen výplata‘. Velkou část peněz posílám rodině na Ukrajinu jako příspěvky. Došlo mi, že pokud chci pomáhat víc, musím mít vlastní barbershop.“

A povedlo se?

„Když jsem otevřel vlastní shop, klienti šli za mnou. Postupně se to nabalilo tak, že jsem zaučil kamaráda. Každý v mém týmu teď jede stejnou techniku. Klient díky tomu ví, že dostane top servis, ať si sedne ke komukoliv.“

Máš nějaký tajný recept, čím si je získáváš, že se vrací?

„Musíš se snažit,“ směje se. „Ale vážně – každý klient musí být tvůj kámoš. V tu chvíli nejsme jen holiči nebo kadeřníci. Jsme tak trochu i psychologové. Chlapi nám důvěřují, svěřují se, dají na naše názory – a to nejen ohledně vlasů.“

To musí být někdy náročné na hlavu...

„To je,“ přikyvuje. „Vyslechnu si všechno, jsem tam pro ně, ale naučil jsem se jednu důležitou věc: nepřipouštět si ty příběhy k tělu. Musíš si udržet odstup, všechno vyslechnout, poradit, ale nebrat si to domů.“

Dneska všichni postují na sociálních sítích. Byla to tvoje cesta k plnému diáři?

„Přiznám se – já to neumím,“ směje se. „Z Instagramu mi přišlo možná tak 8 lidí... Takže asi to smysl má, ale já to beru spíš jako vizitku. Postuju srandičky, občas střih, aby lidi viděli, že žijeme. Pro mě je klíčový Google. Tam si lidi přečtou recenze, podívají se, jak to u nás vypadá, a přijdou. Spíš než správce Instagramu dělám poctivou práci pro shop jako takový.“

Česká vs. ukrajinská škola

Ukrajinská scéna je vyhlášená svou precizností. Vidíš rozdíl v požadavcích klientů?

„Účesy jsou všude stejné. Nemyslím si, že by česká scéna byla horší, je tu spousta talentů. Rozdíl je v povaze. Češi jsou konzervativnější. Trendy sem chodí pomaleji, protože se lidi trochu bojí experimentovat.“ Pak ale s úsměvem dodává: „Ale má to jednu obrovskou výhodu – Čech se nechá snadno přemluvit. Když mu jako profík něco doporučíš, jde do toho. Ukrajinec? Ten nad tvým doporučením bude přemýšlet dva měsíce.“

A co ceny?

„Tady je potřeba si uvědomit jednu věc. Dobří čeští barbeři nestříhají za malé peníze. Znají svou cenu a ta se pohybuje kolem 1200–1500 Kč. Je to řemeslo, je to čas, je to know-how. U nás cizinců jsou ceny často nižší, protože si teprve budujeme svou klientelu.“

Vybavení: Když začínáš od nuly ✂️

Když jsi odjížděl, bral jsi gear s sebou?

„Všechno jsem musel koupit znovu. V tomhle mi hodně pomohlo Barberco. Díky registraci pro profíky a členským cenám byl ten rozjezd snesitelnější,“ zmiňuje. „Mohl jsem zkoušet, co mi sedí. To, co nevyhovuje mně, posunu v týmu dál, protože někomu jinému to sednout může.“

Máš v hledáčku něco, co ti na českém trhu chybí?

„Jedny konkrétní nůžky z Ukrajiny. Japonská ocel, cena jako Olivia Garden, ale výkonem jsou úplně jinde. Můj cíl je dostat je sem, aby si s nimi mohli zastříhat i ostatní.“

Mindset: Brno je láska

Dvakrát začít od nuly vyžaduje silnou hlavu. Měl jsi někdy chuť to zabalit?

„Ne,“ odpovídá okamžitě. „Tím, že už jsem si ten přesun prožil z Doněcku do Oděsy, byl odchod do Česka psychicky lehčí. Navíc, Brno miluju. Přemýšlel jsem chvíli o Praze, ale tam každý spěchá. Brno je klidnější, je to pro mě nejlepší město na světě. Tady je teď můj domov.“

Co bys vzkázal barberům, kteří mají pocit, že se jim nedaří?

„Musí vás to bavit. První dva roky nebudete mít v kapse nic. Budete mít pocit, že je všechno špatně. Ale po dvou letech, když vydržíte makat, se to zlomí. Vybudujete si klientelu a bude to super,“ říká a na závěr dodává: „Hlavní je to nevzdat, když to zrovna bolí.“

☠️ ANKETA RYCHLÁ SMRT

• Oblíbený strojek: Stylecraft Saber 2
• Konturka: Gamma+
• Styling: Noberu nebo Uppercut
• Tvůj top střih: Baví mě Flow – delší vlasy.
• Barber vzor: Balu.hf (Bulharsko)
• Vzkaz na závěr: Každý klient musí být tvůj kámoš.