Barber Talk - Simon Čermák: "Každý vlas musí mít svoje místo"

Barbering pro něj není práce ani podnikání. Je to prostor, kde mizí okolní svět, způsob, jak se neustále posouvat dál, i příležitost vystupovat z komfortní zóny. Preciznost nebere jako techniku, ale jako přístup k životu. A stagnace? Ta podle něj neexistuje. Buď člověk roste, nebo couvá. Právě proto se Simon Čermák nebojí dělat rozhodnutí, která se na první pohled můžou zdát jako krok zpátky. Otevřeně mluví o tom, co podle něj na dnešní barber scéně nefunguje, a proč je změna často tím nejlepším krokem vpřed.

Sto procent v každém detailu

Na svém webu má Simon jednoduchou větu: Každý vlas je pro mě důležitý. Co to pro něj znamená? „Každý vlas musí mít svoje místo. Jde o to zaměřit se na každý detail a celek tvořit právě těmi detaily. A na nic nezapomínat. To podle mě odlišuje kvalitu od kvantity.“

Preciznost přitom podle něj nezačíná ani nekončí u barberingu, ale vychází i z přístupu k životu. „Nevím, jestli se dá preciznost naučit, určitě je ale těžké ji na té cestě neztratit. Spousta lidí časem poleví, to je ale právě ta nejtěžší zkouška.“ Ani samotná preciznost ale nestačí. „Je potřeba odvádět práci na sto procent. Stejně tak je ale někdy důležité být kreativní, vystoupit z komfortní zóny. Pokud chce člověk zažít něco, co ostatní nezažívají, musí dělat věci, které nejsou běžné.“

Když stačí jediný střih

K barberingu se Simon nedostal s jasným plánem, spíš ho přitahovalo prostředí, lidi i samotné řemeslo. „Vůbec jsem nechtěl stříhat kvůli penězům. Fascinovalo mě to. Chodil jsem ke kamarádovi, pořád jsem se ho na všechno ptal a sledoval ho při práci. Jednou mi řekl: ‚Když tě to tak zajímá, tak s tím začni.‘ Říkám ne, vždyť stříhá každý blbec. Nakonec jsem to zkusil.“

Sám říká, že na náhody nevěří, a řemeslu šel nějakým způsobem naproti. Nakonec stačil jediný střih, aby poznal, že se v barberingu našel. „Ostříhal jsem první hlavu a přesně jsem věděl, že to je ono. Zažil jsem takový ten flow, kdy člověk nad ničím nepřemýšlí a cítí naplnění. A tak jsem rovnou odešel z výšky.“

Ani po letech ten pocit nezmizel. „Může se mi v životě dít cokoliv, ale ve chvíli, kdy zavřu dveře salonu a jdu stříhat, neexistuje pro mě nic jiného. Pokaždé znovu zažiju stejný flow, jako u prvního střihu, a mám plný fokus na to, co právě dělám. Je to pro mě přirozené, do práce nechodím s tím, že se do něčeho nutím. Tohle jsem já. Tím, že jsem řemeslu zasvětil život, si užívám každou chvíli s lidmi i to, že ho můžu dělat.“

Barbering spojuje všechno, co kdy od práce chtěl. „Baví mě kreativní činnost, vždycky mě zajímala psychologie a kdysi jsem chtěl být učitel. Najednou jsem měl pocit, že to všechno můžu dělat právě díky barberingu. Neumím si představit jinou práci, která by mi dala tolik různých aspektů.“ Svoje řemeslo přitom bere i za formu dočasného umění – ve chvíli, kdy střih dokončí, už totiž znovu odrůstá. Právě pomíjivost je jedním z důvodů, proč ho barbering nepřestává bavit.

Buď je progres, nebo regres. Stagnace neexistuje

Po několika letech v oboru přišel zlom. „Byl jsem na rozcestí a docela jsem na sobě cítil syndrom vyhoření. Nevěděl jsem, jestli to je tím místem, nebo prací, a přemýšlel, co dál.“ Nakonec se rozhodl odejít z barbershopu, který si založili společně s kamarádem, a začal hledat způsob, jak se posunout. „Pro mě neexistuje slovo stagnace. Buď je progres, nebo regres. Říkal jsem si, co musím udělat, abych se zlepšil v tom, co dělám. Chtěl jsem se naučit barvení, dámské střihy i jiný přístup ke klientům.“

Místo barbershopu tak zamířil do kadeřnického salonu. „Nebaví mě přehnaná maskulinita. Přijít do barbershopu, kde je na sílu pověšená motorka a všichni dokola řeší, kolik zvednou na bench. Nebo kde mají ceduli zákaz vstupu ženám. To mi přijde hrozně misogynní a postavené na hlavu.“ Mnohem víc mu vyhovuje prostředí, kde se potkávají různí lidé i pohledy na svět. Dneska to považuje za jedno z nejlepších rozhodnutí, které udělal. „Někdy aby člověk udělal dva kroky dopředu, musí udělat tři dozadu.“

Důvěra je víc než dobrý střih

Úkolem barbera není jen splnit klientovo přání. Měl by mu ukázat možnosti, které sám třeba ani nevidí – ať už jde o samotný střih, nebo úpravu vousů. Právě u nich podle Simona zůstává na české scéně velký nevyužitý potenciál. „Pomocí vlasů i vousů jsme schopní upravit tvar obličeje. A je strašně moc možností, jak si s tím vyhrát.“ Klienty ale nechce přesvědčovat jen slovy, raději jim ukáže výsledek. „Když věřím, že to udělám dobře, udělám to napoprvé klidně i zadarmo. Člověk se pak objedná na vlasy i vousy, protože vidí ten rozdíl.“

Stejně přistupuje i ke střihům. Když si je jistý, že klientovi budou slušet delší vlasy než původně zamýšlel, nabídne mu jinou cestu. „Říkám: Hele, já tomu věřím tolik, že tě tak ostříhám. Když se ti to nebude líbit, nemusíš mi to platit. A když ti to nesedne, do týdne se domluvíme a ostříhám tě tak, jak jsi chtěl.“ Doteď se mu nestalo, že by se někdo vrátil pro původní střih. Nejde přitom o to, aby barber i klient trochu ustoupili. Cílem je najít shodu, se kterou budou oba spokojení.

Takový přístup ale stojí na jedné věci – důvěře. A tu si podle Simona barber s klientem nevybuduje jen dobrým střihem. „U mě se nestane, že by mi někdo něco říkal a já si v hlavě říkal: ‚Jo dobrý, povídej, za čtyřicet minut se za napojím.‘ Ty lidi fakt poslouchám.“ Má poslechovou paměť, vnímá příběhy svých klientů a pamatuje si, co spolu řešili při minulé návštěvě i jak klienta posledně ostříhal – a to i několik let dozadu. Osobní přístup považuje za jeden z hlavních důvodů, proč se lidi vracejí.

Vždycky je kam růst

Simon je přesvědčený, že dobrého barbera neposouvají jen odpracované hodiny za křeslem. Stejně důležité je někdy odložit vlastní ego a zůstat otevřený novým pohledům. „Ve volné chvíli rád sleduju, jak pracují kolegyně. I když to není způsob, jakým sám stříhám, vždycky mě to může obohatit. Dřív jsem si říkal, co bych udělal jinak nebo líp. Dneska si dokážu něco vzít i ze špatného střihu, co vidím na ulici.“

Stejný přístup přenáší i do školení. Nesnaží se lidem jen ukázat postup, ale naučit je nad střihem přemýšlet. „Nikdy nekončím školení bez toho, aniž bych věděl, že to lidi opravdu pochopili. Zkouším je. Ne proto, abych je nachytal, ale abych věděl, že nad tím uvažují a pamatují si základy.“

Místo drahých kurzů s modelem pro každého raději pořádá otevřená look & learn školení. Chce, aby byla dostupná co nejvíce lidem, a aby zároveň byla příležitostí k diskuzi, ne jednostrannou přednáškou. „Chci, aby se ptali na cokoliv. Ať mě vyždímají z informací. Nejhorší je, když člověk odjíždí domů a řekne si: na tohle jsem se ještě mohl zeptat.“

Na školení podle něj neexistuje jediná správná cesta. Když někdo přijde s jiným postupem, nechce ho umlčet. „Barberům říkám, že jim ukážu svoje know-how, ale klidně to můžou dělat jinak nebo líp. Jsem rád, když hodí návrh do placu a můžeme se o něm pobavit.“ Školením to pro něj ale nekončí. Naopak. Počítá s tím, že skutečné otázky přijdou až ve chvíli, kdy si účastníci techniky vyzkouší sami na klientech. „Když mi někdo druhý den napíše, že mu něco nesedí, jsem tu pro něj. Poradit ve zprávě mi zabere minutu. Snažím se být edukátor nejen ve chvíli, kdy někoho učím, ale i potom.“

Právě proto nechce, aby si lidé z jeho školení odnesli jen novou techniku. „Chtěl bych, aby pochopili, že Simon Čermák není bůh. Dělám chyby jako každý jiný. Všechno, co ukazuju, je jen pohled na věc, který jsem si za ty roky vytvořil. A hlavně aby pochopili, že když se to naučili jiní, můžou to zvládnout taky.“

Gear by měl dávat smysl

Všímá si, že začínající barbeři často chtějí co nejrychleji ovládnout strojek. Simon by je nejdřív poslal k základům. „Když se dneska řekne barber, lidi si často vybaví strojky. Jsem strašně rád, že v barbershopu, kde jsem začínal, do mě vtloukali, že první jsou nůžky a až pak strojek. Nůžky určují tvar a všechno kolem.“

Na kvalitě výbavy podle něj samozřejmě záleží. Jen člověk nesmí čekat, že za něj odvede práci. „Když si někdo koupí Jordany, nebude hrát basket jako Jordan. Myslet si, že si koupím věci za desítky tisíc a budu dobrý… tak to nefunguje.“ U gearu hrají velký rozdíl taky zkušenosti. To si naplno uvědomil při spontánním stříhání v Itálii, kdy neměl po ruce nic než obyčejné nůžky a levný strojek na doma. „Je znát, když nástroje nejsou ideální. Kdybych začínal a měl s tím někoho ostříhat, nezvládnu to.“

Při výběru produktu řeší hlavně to, jak obstojí v každodenním provozu. Důležitý je pro něj i poměr ceny a výkonu, nebojí se ani zkoušet nové značky. „Jsou brandy, které jsou si dost podobné, ale jeden stojí dvakrát tolik. Rád si to sám vyzkouším, ale když najdu něco, co nabídne hodně muziky za rozumné peníze, je to za mě ideál.“

Z oblíbenců má dodnes schovaný Wahl Magic Clip. Dnes už po něm nesahá tak často, přesto by se s ním nikdy nechtěl rozloučit. Kdyby měl doporučit značku s nejlepším poměrem ceny a výkonu, vybere MRD Pro. „Z novodobějších strojků je za mě MRD Pro bezkonkurenční. Ať už shaver, konturka nebo clipper, se vším se mi pracuje fakt dobře. Kromě výkonu jde i o maličkosti – třeba jak snadno se čistí –, ale v běžném provozu strašně pomůžou.“ Vedle toho si oblíbil třeba strojky od Hepike, hlavně kvůli vysokým otáčkám.

Vidí, že dnes mají barbeři mnohem větší možnosti. Díky široké nabídce značek taky každý může zkoušet různé nástroje i novinky na trhu. „Když jsem začínal, takové možnosti nebyly. Dneska je díky Barberco a dalším velkoobchodům obrovský výběr. Člověk si může věci osahat, porovnat je a zjistit, co mu opravdu vyhovuje. To je podle mě strašně velká výhoda.“ I proto podle něj dnes dává větší smysl než kdy dřív nepodléhat trendům ani logům na strojcích.

Barbering nemusí končit za křeslem

Do budoucna Simon uvažuje nad tím, jak zůstat u barberingu celý život. Dnes pracuje kolem sedmdesáti hodin týdně a ví, že takové tempo nevydrží věčně. Odejít z oboru ale nechce. „Na začátku jsem si říkal, že až budu mít dost klientů, nebudu tolik pracovat. To byla obrovská lež. Já tu práci tak miluju, že ji vnímám jako svoje životní poslání. Nechci si uvolnit ruce proto, abych dělal něco jiného. Chci mít prostor tvořit další projekty, které mi budou dávat smysl.“

Ani pro člověka, který řemeslem žije, ale není každý den jednoduchý – samotné nadšení nikoho v oboru dlouhodobě neudrží. „Jedna věc je motivace a druhá disciplína. Pro disciplínu motivaci nepotřebuješ. Jsou věci, u kterých prostě jdeš a uděláš je. Jasně, někdy je to hard. Ale právě ve chvíli, kdy se člověk překoná, se rozhoduje, kdo je A a kdo je B. Když budeš dělat ordinary things, nikdy nemůžeš dosáhnout něčeho, co ostatní nemají.“

V hlavě má Simon jen dva body, kdy by s řemeslem dobrovolně skončil. „První je ve chvíli, kdy někoho ostříhám, uvidím chybu a řeknu si: To je dobrý, on zase přijde. V tu chvíli končím, protože už to pro mě není sto procent.“ A ta druhá? „Až jednou ráno vstanu a řeknu si, že jsem dost dobrý a už se nepotřebuju nic učit. V takovém případě jsem nepochopil, o čem to celé je.“ Svoji budoucnost si Simon nepředstavuje jako život po barberingu. Vidí v ní hledání nových cest, jak u řemesla zůstat i ve chvíli, kdy už nebude moct stát celý den za křeslem.

Anketa

Strojek, nebo nůžky? Nůžky.

Jaký střih tě dnes baví nejvíc? Nemám jeden oblíbený. Baví mě všechny.

Vousy, nebo vlasy? Obojí.

Oblíbený styling? Matná pasta.

Top trend současného barberingu? Dlouhé vlasy.

Kdo nebo co tě dnes nejvíc inspiruje? Lidi kolem mě. Ze zahraničních barberů třeba Josh Lamonaca, Alexi Michael nebo Sam Rascals. Ale nejvíc mě inspiruje samotný život.

Bez čeho nejdeš za křeslo? Bez pláště.

Co by sis přál, aby si lidé jednou spojili se jménem Simon Čermák? Aby si řekli, že jsem byl úplný p***s. A že jsem fakt žil. Že to byla nezapomenutelná jízda. Věřím, že máme jenom jednu šanci, jeden život, a chci, aby stál za to. Hlavně bych byl rád, kdyby to lidem nepřišlo jako něco nedosažitelného, a aby si šli taky za svým. Život se má podle mě užívat naplno – ať už jsi zrovna nahoře nebo dole.