Barber Talk - Radim Geberth: fejdy, cit pro střih a titul Barber of the Year

Vyrostl v kadeřnické rodině v malé vesnici na Sokolovsku. Dnes drží titul Barber of the Year 2025. Radim Geberth je důkazem, že cesta na vrchol české barber scény nevede nutně přes velká města — ale přes poctivou práci, cit pro řemeslo a střihy, které fungují v reálném životě.

Barbering má v krvi. K řemeslu to ale vzal oklikou

Jak se vůbec dostal k barberingu? „Asi to mám v genech," říká Radim a směje se. Vyrůstal v kadeřnické rodině, do mámina salonu ve Vintířově chodil od malička pomáhat. Než se dostal ke stříhání, začínal se stylingem. V osmi, devíti letech tahal tašku s gely a laky, kamarádům na potkání stajloval vlasy. V mámině kadeřnictví pak myl vlasy zákaznicím, uklízel nebo asistoval. Řemeslo nasával odmalička – a na fotbalových zápasech měl vždycky nejlepší účes.

Na střední šel nejdřív na instalatéra. Tam studoval tři roky. „Do školy jsem ani moc nechodil, fakt jsem to neměl rád," přiznává. Pak ho rodiče zkusili dát na kadeřníka. Tam se to zlomilo. Střídali týden školu, týden praxi – dámskou a pánskou. Na dámskou chodil za školu, na pánské nikdy nechyběl. Ale ani kadeřnickou školu nedokončil. Zkusil odjet do Německa, vrátil se po dvou dnech. „Řekl jsem si, že nebudu dělat někde ve fabrice." Začal stříhat máminy zákazníky, většinou svoje kamarády. Za půl roku si udělal živnost. A dnes má vlastní salon kousek od Karlových Varů.

Střih musí fungovat i bez barbera

Radimovou doménou je fade. „Když přišly fejdy do Česka, extrémně mě to chytlo. Stříhám dobře i nůžkama, věřím si na ně, ale práce se strojkem mě hrozně baví, to je prostě moje. Se strojkem ostříhám jakoukoliv techniku a s fejdama se dost vyhraju."

Osobně se neřadí ani čistě k technikům, ani ke kreativcům. „Techniky jsou základ, ale člověk to musí vidět a mít na to oko. Stříhat se dá i bez jasných pravidel, k tomu je ale potřeba cit." Při práci mu nejde jenom o efekt. Každý střih přizpůsobuje člověku před sebou: obličeji, tvaru hlavy, a taky tomu, jak se o vlasy bude starat doma. „Je hezký všechno upravit, udělat fotku na Instagram… ale realita je taková, že se s těmi vlasy klient potřebuje hlavně i sám poprat." Střih, co vypadá dobře jenom jeden den u barbera, ho nezajímá. A na klientelu, která si nechá udělat nenositelný střih jen proto, aby byl umělecký, se nehrne. „Chci ostříhat frajera tak, aby mu to slušelo a aby v něm šel vidět muž."

Zákazníci se k němu jezdí stříhat z Karlových Varů a okolí. Vintířov je jen deset minut od Varů a Radim nemá důvod stěhovat salon do většího města. „Tady platím pár korun, na nájem vydělám za půl dne. Rád bych stříhal za pražské ceny, ale být v Praze, akorát bych ztrácel."

Do soutěže se mu nechtělo. Odcházel jako vítěz.

Na první barber soutěž — Barber Battle, kategorie Fast Fade — šel Radim vlastně nechtěně. „Nejsem moc soutěživej typ. Ale moje žena mě do toho pořád kopala." Až se nakonec na podzim přihlásil. Na pódiu stříhal s barbery, které znal z Instagramu. „Tak jsem se rozhodl, že jim ukážu vesnickou sílu.” A přišlo něco, čemu se sám usmívá doteď: na své první soutěži skončil na 3. příčce. „To třetí místo jsem si vlastně vymanifestoval. Dokola jsem si opakoval, že by bylo super. A ono to klaplo,” říká skromně.

Umístění nebylo o náhodě, fade je prostě Radimova disciplína. Omezený čas, čistý přechod, nulová příprava. U sebe v salonu denně stříhá klienty do půl hodiny – time management má zvládnutý a zbytečné zdržování ho nebaví. „Nevidím důvod, proč mám klienta hladit hodinu, když jsem schopnej ho odbavit za 20 minut. A on je taky spokojenej." Na soutěži to bylo znát: model měl hotový asi za 11 minut. Když se kolem sebe rozhlédl, všichni ještě pracovali. Jako první se ale hlásit nechtěl. „Tak jsem ho jenom ometával a dělal jsem, že mu stajluju vlasy. Klasika, jak ve škole v zadní lavici." Barber, co zvedl ruku před ním, nakonec vzal první místo. „Zpětně jsem si říkal, že jsem se mohl přihlásit."

Třetí místo z Barber Battle mu otevřelo dveře na Barber of the Year — gala večer pro nejlepší barbery Česka a Slovenska, kde nominaci dostanete jen přes soutěžní výsledky. Tam přišel moment zlomu. Nikdo z nominovaných předem nevěděl, kdo půjde soutěžit. Radim myslel, že si tam pojede udělat hezkou vzpomínku. „Proč tahat těžkej kufr — tak jsem si vzal jenom část výbavy."

A pak zaznělo jeho jméno.

„V tu chvíli jsem si pro sebe řekl: Radime, ty seš v pr*eli, vždyť nemáš půlku věcí." Přesto do finále šel. Na gala večeru s pěti sty ostříhanými lidmi měl pět minut na to najít a přesvědčit modela. Dva kandidáti neklapli, a pak z dálky zahlédl borce s potenciálem. „Z 50 metrů jsem viděl frajera – nádherný výraz, výborný rysy. Přišel jsem za ním a říkám mu: kámo, já tě musím ostříhat. Musím, ty seš strašně hezkej chlap." Model byl naštěstí pro. Na střih Radimovi stačily dva nástavce a clipper.

Zadání bylo ve stylu dělej, co umíš, účastníci měli ale předvést svoji kreativitu. Radim dělal to svoje. V hlavě se nervózní necítil, jen ruce se trochu třásly. Atmosféra, pódium, stovky lidí okolo a půlka výbavy. Pinety, které mu v kufru chyběly, si půjčil od barbera vedle. Skončil s rezervou pěti minut – přitom podle svých slov schválně nepospíchal, chtěl to dotáhnout pořádně. Věděl, že střih se povedl. Nefandil si nahlas, ale s výsledkem byl spokojený, a to stačilo.

Když přišlo vyhlášení, ten večer podruhé zaznělo jeho jméno. Radim, který se celý život považoval za extroverta, zjistil, že v ten moment jím rozhodně není. „Paní mi podávala mikrofon, ať něco řeknu. Tak jsem odmítl s tím, že jsem strašnej introvert." Směje se. Nakonec ho zavolali zpátky. „Byl jsem mimo. Úplně mimo, vůbec jsem tomu nevěřil. A to jsem tam i řekl." Pak přicházeli lidi, fotky, gratulace – a on chtěl hlavně zmizet.

Titul má. Teď chce posunout ostatní

Ačkoli se mu po výhře nabídky na spolupráce jen hrnuly, titul toho pro něj moc nezměnil. Ráno po soutěži byl nový den a jako obvykle se pustil do práce. Soutěžit příliš neplánuje, možná to zkusí znovu za pár let. Na Karlovarsku je ale inspirací – na další Barber Battle se hlásí čtyři barbeři z jeho okolí.

Sám se teď chce zaměřit na školení. V květnu pořádá první workshop přímo ve svém salonu. Plánuje taky rozjet Instagram a HeroHero, předávat know-how má pro něj vyšší smysl. Radimova rada pro ostatní barbery? „Makat, makat a makat. Nic nepřijde hned, bolí z toho záda i nohy — ale je hrozně důležitý, aby to člověka bavilo. Jenom tehdy se bude zlepšovat. Taky je potřeba pracovat s inspirací. A pak zase makat.” Naučit se odpočívat je ale podle něj stejně důležité jako tvrdá práce. „Sám jsem si prošel vyhořením, kdy jsem čtyři měsíce nestříhal."

Do budoucna by rád rozšířil salon i do Varů nebo Chebu, v západních Čechách je ale podle něj nadlidský úkol sehnat holiče. „Každý stříhá na sebe. Tady jsou levný nájmy, tak si každý raději pere ručníky sám." Kroutí hlavou.

A co pro Radima vlastně znamená barbering? Odpovídá bez váhání. „Svobodu. Kreativitu. Neberu to jako práci, žiju tím každý den, od rána do večera. Jsem holič celým tělem, nejen když přijdu do práce. Barbering je pro mě život."